Přestože marocké čtyřtisícovky nejsou technicky obtížné, přechod Vysokého Atlasu v nás zanechá hluboký dojem z vysokohorské přírody a života v tamních údolích. Berbeři žijící po staletí v kamenných vesničkách se naučili využívat všech možností k přežití v nehostinných podmínkách. Obzvláště tak vynikne ostrý kontrast mezi svěže zelenými políčky lemovanými kvetoucími kosatci a různobarevnými horninami kolem. V nejvyšších partiích hor leží sníh, což celkový zážitek ještě umocní.
Vysoký Atlas, nejvyšší horský masiv severní Afriky, v sobě ukrývá jedny z nejkrásnějších a nejpůsobivějších oblastí Maroka. Je to historická a zeměpisná hranice mezi severními pláněmi a oblastí přední Sahary, v údolích obydlena Berbery, jež je velmi odlišná od hlavních turistických atrakcí a městského života.
V poušti, přes horké poledne, je oproti horám delší odpočinek ve stínu. Cílem je projít trasu z pouštní vesnice M´Hamid ke Lví duně a zpět. Marocká část Sahary není bezútěšná poušť – písečné duny jsou spoře porostlé tamaryšky a tak nás čekají večery v písku u malého ohýnku pod nekonečnou pouštní oblohou. O naše pohodlí a bezpečí, v tolik pro nás neznámém prostředí, se budou starat místní beduíni.
Během treku v horách i poušti jdeme nalehko, neboť naše batohy se vezou na hřbetech najatých mul a velbloudů, o naše žaludky se po celý den stará domorodý kuchař.
