Na pozadí arktických plání mrazivého Norska navštívíme jedny z nejvzdálenějších měst severní Evropy. Projedeme krajinou vzdálenou až 400 km za polárním kruhem, spatříme pestrobarevné polární záře a seznámíme se s kulturou starých Vikingů. Navštívíme místní rybářské vesnice a ochutnáme rytmus života zasazený do krajiny klikatých zálivů a strmých fjordů. Příjemným bonusem pak může být jízda se psím spřežením či ochutnávka místní kuchyně.
O POLÁRNÍ ZÁŘI
Polární záře je jednotné pojmenování světelných jevů, které vznikají v atmosféře ve výškách od 80 do 1000 km, nejčastěji však v ionosféře asi 100 km nad zemí. Polární záře se vyskytují hlavně v polárních oblastech (jižní záře – aurora australis, severní záře – aurora borealis). Mohou mít různý charakter. Někdy jsou spíše tmavé, jindy zářivě červené. Někdy záře jen nehnutě visí na obloze, jindy se dynamicky proměňuje. Při erupci na slunci dojde k uvolnění mraku částic, který nazýváme slunečním větrem a který je tvořený protony, elektrony a alfa částicemi. Mrak se pohybuje vesmírem (rychlostí řádově 0,1 % rychlosti světla). Některé částice na své cestě dorazí k Zemi a jejímu magnetickému poli. Zemské magnetické pole většinu částic odrazí dál do vesmíru, ale část z nich se v něm zachytí a jsou stáčeny ve spirálách směrem k magnetickým pólům Země. Tyto polapené částice slunečního větru se začnou srážet s molekulami v atmosféře a přitom z nich vyrážejí elektrony. Při tomto ději se vytváří viditelné různobarevné elektromagnetické záření neboli polární záře.
